V pátek odpoledne se vydávám na první výlet na Novém Zélandu. No a kam jinam než do nejznámějšího a turisticky nejnavštěvovanějšího národního parku Abel Tasman National Park a na jeho nejznámější pobřežní trasu "Coast Track".
Vzhledem k tomu, že se jedná o turisticky nejfrekventovanější místo, je třeba mít dopředu rezervaci na ubytování. A nejen na ubytování. Aby vás pustili do autobusu směrem tam, musíte mít zarezervovaný (koupený) lístek i na cestu zpět. Nicméně pomalu si zvykám na to, že na NZ se problémy řeší prostě samy. Já si poctivě vše zarezervoval, nicméně holky z naší školy nikoli. Situace se však vyřešila tak, že řidička autobusu jim, místo taho aby je seřvala a vyhodila, přes vysílačku zajistila místo v autobuse zpět a zároveň jim prodala lístek tam. A bylo po problému. Na závěr si jmenovitě podle rezervací zkontrolovala zda nikdo nechybí a vyrazili jsme směr NP. Cestou následoval zasvěcený a velmi humorný výklad. Celý autobus se velmi dobře bavil. Až na mě. Pochopitelně - vzhledem k mé angličtině. Nicméně k dobré náladě to stačilo.
Přiznám se, že mi ten systém moc nevyhovuje. Zvyk z krkonoš, že jdu a až později odpoledne začnu přemýšlet kde hlavu složím a následně zamířím k nějaké boudě, tady moc neplatí.
Nemaje mnoho času, ani nálady. Nebudu podrobně popisovat cestu parkem. Takže pouze ve zkratce. Pokud jste někde viděli prospekty s nádhernejma plážema, krásně žlutým pískem a křišťálově čistou vodou. Tak takové opravu existují. A jsou tady. A nejen to. Není problém si najít takovou na které budete naprosto sami! To se pak nudista stává i ze mě! ;-) Dále prostě viz foto. Bohužel ale neumím fotit natolik aby to vyniklo. Věřte, že skutečnost je mnohokrát lepší než ty fotky.
Bydlení v místních turistických boudách je také prímové. Bouda znamená zpravidla 1-2 místnosti na spaní z nichž každá obsahuje 2 velké letiště nad sebou. Každé pro 4-10 lidí. K dispozici je matrace, ale spacák každý vlastní. Stejně tak kuchyně je vybavena stolem a místem pro vaření. Nicméně vařič a jídlo každý své. K dispozici je spousta informací o okolí, o NP, o nebezpečích a hlavně o dobách odlivu. To je důležité, protože některé cesty jsou schůdné jen v době odlivu a podle toho je třeba cestu plánovat. U boudy je k dispozici voda na mytí, toaleta a speciálně filtrovaná voda na pití. Vše je perfektně čisté a použitelné. Systém rezervací platí i pro kempy. Každý kemp má daný počet míst. Kapacita kempů je od 2! do cca 20 stanů. Na některých (a řekl bych nejhezčích) místech máte zaručeno, že budete nocovat prakticky o samotě. Náááádhera. Jo, u každého kempu je samozřejmě užitková voda a toaleta.
Mapka, kterou jsem dostal v informačním centru s dopsanými dobami odlivů a dobou kdy mě v neděli odpoledne vyzvedne vodní taxi:
V sobotu bylo krásně a pochopitelně jsem neodolal a několik pláží jsem okusil a zaplaval jsem si v moři. Áááááách....
Jak se tu řeší problémy: přijdu do restaurace: mám ukrutnou žízeň neb šetřím vodou: všude jsou upozornění, že pitná voda nikde není k dispozici, tak s sebou táhnu nutnou zásobu na 3 dny. V restauraci přede mě automaticy (poté co odmítnu nabídku vína) postaví litrovou lahev studené vody - následně zjišťuji, že zcela bezplatně. Trochu nechápavé koukání do jídelního lístku vyúsťuje v milou nabídku toho, že mi bude vysvětleno co je co. A i přes moji slabou angličtinu se to daří. Domlouváme se na jakémsi plněném chlebu ze kterého chci vyseparovat olivy. Chleba je vynikající... mmmmňam!
Neděle se trochu nepovedla. Ráno jsem musel počkat na odliv abych mohl přebrodit zátoku Awaroa a odpoledne pak navíc začalo pršet. Další příklady toho jak se tu samt řeší problémy. Taxi jsem měl objednané na 15:15, ale protože se zkazilo počasí, tak jsem se zeptal hoto dřívějšího zda mě vezme. Samozřejmě vzal. Druhý příklad je, že jsem si v boudě zapomněl ručník. Jednak se mi nechtělo vracet - což o to, 2 hodinky procházky by nevadily. Ale dvacetiminutový brod tam a dvacetiminutový zpět po dně plném mušlí se mi opakovat nechtěl. Navíc bych měl problém stihnout to za odlivu. Problém se vyřešil tak, že skupinka francouzů na mě u taxi mávala a křičela zda jsem si náhodou v boudě nezapomněl ručník. Nojo, tak ho zase mám... A tak je to tu prostě se vším...
