Vyrazim z domu. Bagl je poradne tezky. Tahat na zadech 20 kilo, na to teda zvykly nejsem... Nu coz bude to poradny trening. Vzdyt hned po Nelson Lakes me ceka 10-ti denni trip po West Coast se skupinkou od cestovky. Tam uz se na me nikomu nebude chtit cekat. Kazdopadne se potvrzuje pravidlo, ze clovek si vezme tolik veci, kolik se mu jich vejde do batohu.
Takze co tam mam sakra tak tezkeho? Predevsim spacak a nafukovaci matracka, pokracuje to jidlem (okurka, jablicka, polevky, kecup, testoviny, nejake salamy a trocha sladkosti). 3 litry vody taky udelaji sve. Nasleduje varic, kotlik a prisenstvi. Nejake obleceni (docela tezke jsou bunda a boty). Vaha ukazuje 19 kg. Na 3 dny bych to asi o par kilo zredukoval, ale beru to jako trening. Na West Coast budu mit navic jeste stan.
Po hodince cesty se to celkem proneslo... uff,uff... Ale asi si na to pujde zvyknout... A uz se tesim na stedrovecerni kureci polevku vylepsenou nejakym trvanlivym salamem...
Odjizdime. Sice s pulhodinovym spozdeni, neb se cekalo na nekoho kdo mel spozdeni v jinem buse. Tady je to takove osobni. Rezervace jsou na jmena a ridici se o kazdeho staraji a zajimaji. V podstate ani netreba mit listek. Ridic vi kdo s nim pojede. Pred odjezdem se kontroluje zda jsou vsichni pritomni. Nasleduje otazka, zda nekdo nechce zastavit nekde mimo obvykle zastavky. Dluzno rict, ze autobus je devitimistny a jedna se v podstate o van (mikrobus). Nicmene funguje to stejne i u velkych busu (viz Abel Tasman).
Do reci se davam s cca 35 letym chlapikem co k busu vazal kolo. Vymenime si ale jen nekolik tradicnich informaci. On je nemec, je tu na 5 mesicu a hodla si to tu projet. Klasika. Predpokladam, ze i nadale budu na vyletech potkavat predevsim evropany. Ostatne byl jsem na to upozornen... Je to i lepsi, protoze jim je rozumet.
A jsme na místě. Pro jistotu se ujištuji, že se opravdu jedná o St. Arnaud a hlavně zda na cestě zpět budu vyzvednut na stejném místě. Byv ujištěn, že ano, vydávám se směrem kde tuším jezero.
Pro dnešek mě čeká 3h cesta k chatě Lakehead Hut.
Dnešním cílem je dostat se k Angelus Hut. Původní myšlenka dostat se až k Sabine Hut je byla zavržena. Jednak se to nedá prakticky stihnout (leda za cenu brzkého vstávání a celodenního honění se) a druhak Angelus Hut zdá se býti lepší volbou pro strávení štědrého dne. Je to hezky vysoko (cca 1720m) a mohlo by tam tedy být hezky.
Následující zkušenosti dávají úvaze za pravdu. Angelus Hut je opravdu jedna z nejhezčích chat. Teda chata sama o sobě je víceméně ekvivalentní těm ostatním. Ale její umístění u břehu vysokohorského jezírka je fantastické.
Na chatu jsem se doplazil kolem třetí hodiny. Výstup do byl docela náročný. Ale překrásný. Mám dostatek času tak odkládám většinu zátěže na chatě a vyrážím směrem vyhlídnutý vrcholek. Odhaduji to tak na hodinku tam a na hodinku zpět. Vrchol je to nejlepší z cesty směrem na Sabine Hut, takže nemusím litovat, že jsem se tím směrem nevydal. To nejlepší jsem viděl. A nafotil!
Štědrý večer trávím v podstatě jak jsem si předsevzal. Vařím si pytlikovou polévku, vylepšenou nějakým trvanlivým salámem a sušeným hráškem. Nevěřili bystě jak je to po celodenním španání výborná strava! Teda ono i bez toho šlapání... No a pak se nacpu želatinovejma medvídkama (tímto zdravím Masterfoods Australia). Následně se pokouším trochu komunikovat. Vytahuju karty (Mini Labyrint) a dávám do kupy herní doupě. Pravidla se mi da5jsou natolik jednoduchá, že se mi je daří vysvětlit. Bohužel nikoli díky mé angličtině, ale spíše díky pantomimickým schopnostem. Chjo :-( Nicméně náhoda tomu chce, že doupě čítá 4 holanďany a mě. Občas je upozorním, že tomu jejich chrochtání nerozumím a že k tomu abych z toho měl užitek, je třeba aby mluvili anglicky.
Po desáté všichni zalézají do spacáků. Žádná oslava vánoc se nekoná. Huráááá! Na rozdíl od ostatních se jdu pokusit spát ven. V této výšce už naštěstí moc komárů není tak je to jedinečná příležitost vyspat se pod hvězdami. Druhá vyjímečná věc je, že v noci je jasná obloha a neprší (což zatím pamatuju jen asi 2*). Venku je krásně. Hvězdná obloha a navíc úúúúplně cizí. Ne, že bych se ve hvězdách kdovíjak vyznal, ale to, že je obloha jiná se prostě pozná na první pohled. Po dvou hodinkách jsem nemilosrdně zahnán zpět do chaty. To, že je spacák mokrý od rosy by nevadilo. To, že je kolem nuly taky ne - ostatně nějvětší problém mého spacáku je, že je na NZ příliš teplý. Problémem je kombinace zimy a silného větru. Nuž co se dá dělat... jdu se potit do chaty.
Na doporučení jakéhosi Izraelce opouštím myšlenku na cestu k Speargrass Hut a vydávám se k Bushline hut. Měla by to být hezčí cesta. A již na první odbočce dávám Izraelci za pravdu. Směr Bushline Hut je hřebenovka a ta slibuje nádherné výhledy do okolí. Stejně tak samotná Bushline Hut je umístěna tak, že je z ní nádherný výhled na Lake Rotoiti a na St. Arnaud. K mému velkému překvapení na chatě zůstávám přes noc sám. Tohle, že má být to "o vánocích bude všude plno"? Zjišťuji, že kivi's (novozélanďané) mají o tom, že je někde very busy poněkud zkreslené představy.
